Statek u Pichců

Ten náš společný se začal psát v roce 1995 kdy jsme se s manželem poznali.  Od té doby spolu chováme zvířata, pěstujeme rostliny a vychováváme naše děti. 

Ale příběh farmy nebo chcete-li statku či hospodářství se začal odehrávat daleko v minulosti. Již moji předkové zde hospodařili. Snad to, že jsem vyrostla zde na vsi, jako dítě strávila spoustu času s prarodiči na statku, mě i přes studium zcela odlišného oboru nakonec přivedlo k farmaření.

Nejprve jsme chovali "hobby" zvířata jak s oblibou říkal náš soused, koně a psi. Prvním naším společným zvířetem bylo hříbě českého teplokrevného koně, klisnička Fany.  Tou se začal psát nový příběh statku " U Pichců", který byl přerušen generací mých rodičů a jsem moc ráda, že v tu dobu byla moje babička ještě naživu a i když "tu velkou potvoru" zrovna nemilovala, byla ráda, že se na statek vrací zvířata.

Protože kůň potřebuje svého stádového parťáka, nebo snad proto, že jak říká můj manžel, nic neumím dělat v malém, zanedlouho přibyl další kůň.  Oba nás, téměř laiky, učili všemu co o koních potřebujete vědět. Dnes už vím, že metodou pokus omyl, nejde vždy vše ideálně, ale i to nám přineslo mnoho krásných, veselých i bolestivých okamžiků, na které dnes rádi s kamarády koňáky vzpomínáme.

S narozením dětí postupně přišla myšlenka na pěstování zeleniny,  ovoce a chov hospodářských zvířat pro zajištění kvalitních potravin.

Od té doby postupně farmu rozšiřujeme a těší nás, že naše děti vyrůstají ve společnosti zvířat, ví odkud jejich jídlo pochází, a že bez práce nejsou koláče. 

Zda budou v hospodaření po nás jednou pokračovat, bude jen na nich.